Žertujete, pane Calzono? Spokojený kouč naštval Slováky
Byly to přesně ty věty, které už tak rozčarovaní fanoušci vůbec nechtěli slyšet. Takové, která je leda podráždí a naštvou ještě víc.
„Hráči ze sebe proti těžkému soupeři vydali maximum. Jsme na dobré cestě, takhle musíme pokračovat. Jsem spokojený.“
Kdyby takhle Francesco Calzona, nový kouč slovenské fotbalové reprezentace, hodnotil remízu v zápase s některým z favoritů skupiny, bylo by všechno celkem v pořádku.
Jenže Slováci ve čtvrtek večer rozehráli kvalifikaci o Euro doma v Trnavě s podprůměrným Lucemburskem a protrápili se k bezgólovému výsledku. Není divu, že to Ital Calzona, který vzal ve čtyřiapadesáti vůbec poprvé v kariéře roli hlavního trenéra, schytává ze všech stran.
„Spokojený? Nežertujme! Asi si dělá srandu a byli jsme na jiném zápase. Katastrofa, takhle se dál nepohneme,“zlobil se ve studiu televize Sport 1 bývalý brankář Ján Mucha.
„To vážně? Doufám, že tlumočník jen špatně překládal,“reagoval na Instagramu nedávný kapitán národního týmu Martin Škrtel. „Jinak to je ještě horší, než jsem si myslel.“
Podobné pocity má teď na Slovensku kdekdo a nedá se říct, že by se Calzony kritika nedotýkala. Když mu novináři rýpavé komentáře dlouholetých reprezentantů předhodili, dotčeně se ušklíbl: „Hm, tak to asi nerozumím fotbalu.“
O tom by se přitom pochybovat nemělo, muž s přísným pohledem se může pochlubit působivým životopisem. Doma v Itálii sice začínal jako prodavač kávy, ale pak léta pracoval coby asistent po boku trenérských špiček Sarriho a Spallettiho, naposledy v Neapoli, která teď válcuje konkurenci doma i v Evropě. Získal si pověst excelentního taktika, který dbá na detaily, proto ho loni doporučil šéfům slovenského svazu Marek Hamšík, končící lídr týmu a neapolská legenda.
Jenže po sedmi měsících a pěti odehraných zápasech to vypadá na průšvih. Calzona v premiéře na konci září prohrál v Lize národů s Ázerbájdžánem, pak uhrál remízy s Běloruskem, Černou Horou a Chile a ve čvrtek jeho tým podruhé v řadě nedal gól, navíc Lucembursko ani výrazně nepřehrál: držení míče vyrovnané, střely na branku 3:2.
Proto se už teď začíná spekulovat o jeho pozici a o tom, jestli italská cesta nenavede Slováky ještě hlouběji do slepé uličky.
„Výměna trenéra nevyřeší všechny problémy. Tvrdím, že i kdyby byl proti Lucembursku na lavičce Ancelotti, výsledek by byl asi stejný,“namítá novinář Lukáš Vráblik z Denníku N. „Trápí nás systémové nedostatky, Calzona není jediným viníkem. Snaží se takticky tým posunout, učit hráče nový systém, zlepšit presink a výstavbu útoku. Ale naráží na kvalitu hráčů, která je o dost nižší než v éře, kdy jsme poráželi Španělsko, Německo nebo Itálii.“
V tom bude zřejmě zásadní problém, protože s výsledky se Slováci potýkají dlouhodobě. Během loňska ještě před Calzonovým příchodem dvakrát prohráli s Kazachstánem, předtím nedokázali porazit Kypr venku ani Maltu doma. Je fér*
říct, že současná generace na Hamšíkovu a Škrtelovu nemá a že ještě víc než spolehlivý útočník – což je post, kde mají Slováci potíž dlouhodobě – zoufale chybí tvůrce hry.
„I kdyby byl na hrotu Lewandowski, bude to jedno, pokud nedostane pořádný balon a nemá servis,“upozorňuje Vráblik. „Kreativita, to je náš hlavní problém. Celý tým stál na Hamšíkovi, který hru tvořil. Když hrál, šly nahoru i výkony ostatních. Teď je ale výběr mnohem užší, není kde brát. Pomůže jen výchova mládeže a poctivá práce v klubech.“
Jenže Slováci zároveň rychle potřebují výsledky, aby se jim cesta na Euro nezavřela rychleji, než se pod novým koučem rozkoukají. K tomu je třeba otevřít oči a přiznat si: remíza s Lucemburskem a spokojenost? To nejde dohromady.