Že by další klenot?
Zachoval se jako mazák, který přesně ví, co udělá. Jakmile si zpracoval luxusní přihrávku do běhu, okamžitě se podíval, jak vybíhá brankář, a z druhého doteku podél jeho padajícího těla se trefil elegantně a hlavně precizně.
3:0 pro Slavii.
Gól pro neokoukaného mladíčka, který by mohl svoji kariéru nastartovat a hodně zvelebit v české fotbalové lize.
Sledujte ho, jistě bude růst. Jmenuje se El Hadji Malick Diouf, v prosinci mu bylo devatenáct a Slavia za něj poslala skoro padesát milionů korun do norského Tromsö.
„Levák, talent, vnímavý, učenlivý, pracovitý. Možná to nepůjde hned, ale budeme s ním trpěliví,“říkal trenér Jindřich Trpišovský během zimní přípravy.
Včera ho poprvé vyslal do boje. A rovnou v základní sestavě. V rozklížené Karviné potřebovali slávisté za každou cenu přesvědčit, že jejich rozpačitý vstup do jara mohla být jen náhoda. Senegalec na levé straně zálohy k tomu výrazně napomohl. Hnal se do útoku, poctivě bránil, a čím déle zápas plynul, tím byl lepší a užitečnější. Do akce před prvním gólem se přichomýtl, podle oficiálního zápisu mu dokonce rozhodčí trefu připsali, ačkoli to byl zcela prokazatelně Memičův vlastňák. Třetí branku už Diouf vstřelil sám. „Hodně zajímavý výkon,“zahřálo kouče Trpišovského.
Právě za ním se Diouf rozběhl, když v 80. minutě skóroval. Gesty naznačil spoluhráčům, že s nimi bude oslavovat později, a spěchal mezi střídačky, kde už čekal Trpišovský. Jak byl teenager rozhicovaný, skočil trenérovi do náruče a ramenem ho trefil do nosu. Au!
„Ještě teď vidím trošku dvojmo,“neskrýval Trpišovský před kamerou, když ho po zápase zpovídali.
Ten nos měl totiž v listopadu zlomený a operovaný, což Diouf těžko mohl vědět. Tehdy ještě kopal za Tromsö a ze Slavie znal jen její název, který před lety zaregistroval v Lize mistrů, když nastoupila proti jeho oblíbené Barceloně.
Když se mu Slavia ozvala, váhal. Neměl moc informací, českou ligu neznal. Manažer mu sehnal číslo na krajana Abdallaha Simu, který po bleskovém angažmá v sešívaném dresu vystřelil do Anglie. Diouf uslyšel: „Podepiš, hodně tě to posune.“
Poslechl a na dres si poprosil Simovu dvanáctku.
Diouf je v 18milionovém Senegalu velmi rozšířené příjmení a jeden El Hadji Diouf patřil svého času mezi světovou elitu. Útočník s výbojným stylem a blond přelivem hrával třeba za Liverpool a dvakrát za sebou jej v novém tisíciletí zvolili nejlepším fotbalistou Afriky. Mladý slávista s ním nemá nic společného, leda jmenovku na zádech.
Spoluhráči na něj volají Malik, ale jinak si s ním moc nepokecají. Diouf mluví francouzsky, na angličtinu se musí soustředit, česky se nechytá. Na hrbolatém karvinském hřišti byl ovšem vidět. S bílou leukoplastí na obou zápěstích snaživě kmital kolem lajny, nabízel se. Gól mohl vstřelit i po hlavičce na přední tyč.
Na věk teenagera nevypadá. Má ramena a dospělý kukuč, soubojů se neštítí. Na první pohled si všimnete jeho malých srolovaných uší a pak hlavně levačky, která je vážně šikovná. Slavia během podzimu pochopila, že jí levonozí záložníci chybějí, protože při nákupu Rumuna Dumitreska se netrefila. Tak si pořídila hned dva leváky na jedno místo. Z Olomouce prověřeného Ondřeje Zmrzlého a pak i Dioufa. Zdálo se, že přednost dostane zkušenější, leč po včerejšku se řeší ročník 2004.
Kam až se může posunout? Jak dlouho bude Slavia jen přestupní stanicí? Vyletí raketově jako před lety Sima?
Vzhledem k tomu, že Diouf není útočník, nečeká se tak raketový progres. Je ovšem jasné, že ho Slavia pořizovala nejen kvůli kvalitě a perspektivě, ale taky jako investici do budoucna. Jinými slovy: naučíme ho hrát evropský fotbal a pak ho prodáme třeba za pětinásobek.
Premiéra mu sedla. Výkonem i výsledkem. Slavia až třetí jarní kolo zvládla zápas na pohodu a zůstává čtyři body za vedoucí Spartou.