Školy nechtějí děti na vozíku: ať se učí doma
Tělesně postižené děti nepatří do speciálních škol, ale ty klasické je přijímají nerady.
České školy i školky často razí proinkluzivní myšlení a vítají všemožně znevýhodněné žáky. Jenže pokud jsou děti postiženy fyzicky, považují to školy často za problém.
Takové děti, pokud nejsou postiženy také mentálně, nepatří do speciálních škol. Jenže klasické vzdělávací instituce mají z přijetí tělesně handicapovaných dětí obavy a přesvědčují rodiče, aby je vzdělávali doma. Jak to probíhá, popisuje například Irena Š., matka čtyřletého Dominika. Ten trpí Goldenharovým syndromem, vzácnou poruchou, která obvykle postihuje obličejové svaly a páteř.
„Školka se Domči bojí. Učitelky by se mu musely hodně věnovat, jelikož potřebuje krmit umělým vstupem do žaludku, má křehké kosti a skoro nemluví, protože mu to nejde. Lépe komunikuje anglicky, jelikož čeština je o dost těžší na artikulaci, ale bavíme se i znakovou řečí, je to opravdu chytrý kluk,“říká Irena Š.
Rodina žije na Plzeňsku, školku pro Dominika se snaží sehnat už druhý rok. „Byli jsme třeba ve speciálně pedagogickém centru Na Doubravce, kde je školka pro sluchově postižené. Doporučili nám asistenta se znakovým jazykem, jenže takoví asistenti nejsou a osobního asistenta musíme platit. Vyběhala jsem si příspěvek na péči, ale ten náklady nepokryje, jsem teď s Domčou čtvrtý rok doma a nemám jen jeho,“vysvětlila situaci Irena Š.
Školky Dominika odmítnout nemohou. „Vždy se mě snaží přesvědčit, že mu místo ve školce nic nedá, že mají poslední volná místa a mezi tolika dětmi mu nedají takovou péči a že je v Domčově zájmu vzdělávat se doma,“říká Dominikova matka.
Přesto matka nepochodila. „S Domčou prý mám zůstat doma třeba i v příštím roce, kdy už bude předškolák. Je to blbost, ten kluk potřebuje mezi děti, učit se od nich a ony se mohou učit zase od něj, nechci, aby byl sám,“trápí se Dominikova maminka. Redakce se po několika pokusech do centra Na Doubravce dovolala. Potvrdili, že o případu Dominika vědí, ale okomentovat prý ho může jen pan ředitel, který zrovna nebyl přítomen.
Případ malého Adama
Spádová školka i škola před několika lety odmítly i malého Adama. Jeho maminka Claudie L. se setkala s necitlivým přístupem už v porodnici.
„Řekli mi, že Adam nebude nikdy chodit. A že pokud si myslím, že to nezvládnu, můžu jim ho v porodnici nechat,“vzpomíná Claudie.
Mladou matku tehdy lékaři odrazovali od rehabilitace. „Hned na začátku mi vzali veškerou naději a hrozně mi tím ublížili,“líčí matka. Adam se ale nevzdal a pomocí náročné rehabilitace Vojtovou metodou se dokázal postavit, a dokonce začal i chodit. Náraz přišel ve školce.
„Bylo vidět, že paní ředitelce je to líto, ale že si prostě neumí představit tam takové dítě mít,“vzpomíná Claudie . Adam se tak dostal do speciální školky.
Ve školním věku přišly další potíže. „Hned ve dveřích jsme slyšeli, že je Adam nějaký malinký a že to asi bude na odklad. Během rozhovoru se mě učitelky také ptaly, jestli si Adama nechám doma, až škola pojede na výlet. Musela jsem jim složitě vysvětlovat, proč mi nepřipadá v pořádku, aby takto vypadával z kolektivu,“vysvětlila maminka.
Adam dnes navštěvuje prestižní Anglické gymnázium a na své studium získal stipendium. To by podle Claudie L. nebylo možné, kdyby ho nakonec nedostala do běžné základní školy. Najít vyhovující školu bylo náročné také pro dvanáctiletého Petra. Po těžké autonehodě je od tří let na vozíčku. Hledání bezbariérové školy i školky bylo podle maminky Moniky K. velmi těžké.
Od minulého roku chlapec navštěvuje základní školu v malém městě, kde žije, předtím dojížděl do Prahy. „Psala jsem maily, spousta z adresátů mi ani neodpověděla. Ozvala se mi jen jedna škola, kde jsme se nakonec domluvili. Ale i tak jsem slyšela, že by měl Péťa jít jinam, že jsou tam malé učebny,“vzpomíná Petrova maminka.
Kvůli tracheostomii má Petr v období respiračních onemocnění školu doma. To ale chlapce nijak neomezuje. Škola totiž používá systém Google Classroom, přes který Petr dostává zadané domácí úkoly, probíranou látku a píše zde i testy.
„Doma jsme byli od prosince. Od minulého týdne Péťa znovu chodí do školy. Paní učitelka několikrát přišla k nám domů, aby ho přezkoušela,“chválí si Petrova maminka.
Chlapec podle ní díky systému nemusel dohánět zameškanou látku.
Petr ale potřebuje ve škole asistenta. Těch je nedostatek a asistenti pedagoga navíc nemohou provádět zdravotní úkony.
Petrova maminka si proto sama udělala kurz asistenta. „Zjistili jsme, že škola nemůže přijmout někoho, kdo by třeba mohl podávat léky nebo odsávat z tracheostomie. Musel to tedy být někdo z rodiny,“popisuje matka.
Patnáct procent žáků odešlo
Podle výzkumu agentury PAQ Research pro organizaci Spoluškola děti se smyslovým či tělesným postižením kvůli požadavku či návrhu na přestup jinam častěji opouštějí svou školu.
V roce 2022 ze školy odešlo 15 procent takových žáků, dalších 12 procent navzdory nátlaku škol ve svých třídách zůstalo. Ve více než polovině případů dítě odchází ze spádové školy.
Dětem se zdravotním postižením se dlouhodobě snaží pomáhat nadační fond Děti dětem.
Jeho předsedkyně Markéta Hořejšová iDNES.cz řekla, jak se rodiče mohou nátlaku bránit. „Pokud škola odmítá dítě přijmout, je nutné jednat se zřizovatelem školy nebo s Českou školní inspekcí. Spádová škola je povinna dítě přijmout. S rodiči je třeba domluvit, jak je potřeba s dítětem zacházet, jakou podporu mu mohou jako škola zajistit. Určitě nemá právo dítě nepřijmout,“vysvětlila Hořejšová.
Hořejšová upozornila ale i na to, že školy nejsou na podporu žáků s tělesným postižením samy.
„Škola by se měla domluvit se speciálně pedagogickým centrem a zjistit nároky a možnosti ve vzdělávání. Ve většině případů centrum dítěti přizná asistenta pedagoga a možná i jiné pomůcky. V případě třetího stupně podpůrných opatření získá dítě asistenta vždy,“objasnila.
S Domčou prý mám zůstat doma třeba i v příštím roce. Je to blbost, ten kluk potřebuje mezi děti.