Láskou bořila železnou oponu. Zemřela Olga Fikotová
Tomáš Macek
Při našem setkání v Praze roku 2008 mi čiperná Olga Fikotová říkala: „Každý den, když se večer podíváte do zrcadla, měli byste si říct: Dneska jsem se snažil být slušným člověkem.“
Snažila se jím být až do svých posledních dnů. Do chvíle, než olympijská šampionka v hodu diskem v 91 letech opustila tento svět.
Na 50. léta, která ještě prožila v Československu, vzpomínala: „Žádná paráda. Pořád jsem běhala v plandavých pletených teplákách, dokonce i do kostela na mši. Já byla evangelička, i za komunistů. Dívali jsme se na ty jejich rudý hesla a mysleli si: Blbý. A když jsme se sportem vyrazili ven, zakazovali nám mluvit s cizinci. Ale děly se mnohem horší věci. Lidi hynuli za nic v Jáchymově a v pracovních táborech. Jen proto, že se jim někdo mstil.“
Ve sportu byla obrovský talent. Reprezentovala v basketbalu, hrála skvěle házenou. Ve 22 letech začala házet diskem a ve 24 už s ním vyhrála hry v Melbourne 1956. Na nich se také zrodila love story, jaká v atletice nemá obdoby. Tak silná, že v temných padesátých letech rozbila železnou oponu. Protože v Melbourne Fikotová zároveň vyhrála i srdce amerického vítěze hodu kladivem Harolda Connollyho.
„Všichni viděli, že to je láska na první pohled,“líčil později Emil Zátopek. „Však také naše vedení udělalo vše pro to, aby se Olga a Harold po ukončení soutěží už nepotkali. Ale Harold byl vytrvalý.“
Brzy poté přicestoval Connolly do Prahy. Jenže vízum dostal na pouhých pět dnů. „Za tu dobu se svatba prostě stihnout nedala,“popisoval Zátopek, jenž jménem milenců marně orodoval na ministerstvu zahraničí. „Byla to komedie za všechny prachy. Výsledek? Politici řekli: Neexistuje, aby se vzali.“
Jenže Connolly se vrátil opět. Tajně. Po boku své lásky se zjevil na ustavujícím sjezdu ČSTV před prezidentem Antonínem Zápotockým. Tady došlo i k legendárnímu dialogu s delegátkou sjezdu, která na adresu Fikotové pronesla: „To jsem si nemyslela, že jen co naše olympioničky vycestují, musí si hned někoho namlouvat.“
Diskařka tehdy rozzlobeně odsekla: „Promiňte, soudružko, ale my jezdíme na olympijské hry i se svými pohlavními orgány.“
Slovní přestřelku nakonec uťal sám Zápotocký, když rozhodl: Stejně by Fikotová využila nejbližší příležitosti k emigraci, tak jí tu svatbu povolte.
Za svědky jim šli Emil a Dana Zátopkovi, snímky ze Staroměstské radnice obletěly celý svět.
Záhy se však komunisticko-kapitalistická idyla rozplynula.
Novomanželé se usadili v Bostonu, ale Fikotová dál toužila házet za Československo. Ještě před odletem z vlasti jí atleti darovali reprezentační dres a soupravu. „Skládala jsem je do kufru se stejnou péčí jako svatební šaty,“říkala. Bohužel, už nikdy je neužila. Československými úřady byla prokleta, dostala punc zrádkyně. „Na velvyslanectví se mnou najednou jednali jako s vetřelcem.“Po narození syna Marka chtěla v Římě 1960 obhajovat olympijský titul, napsala dopis Československému olympijskému výboru, ale dočkala se odpovědi: „Není to možné. Na hrách mohou reprezentovat jen příslušníci tělovýchovných jednot, kteří se doma aktivně připravují.“Komunisté navíc poté v Československu rozšířili lživou verzi, že sama reprezentaci odmítla. S komunistickou zvůlí se však její rodina potýkala mnohem dřív. „Neměla jsem správný kádrový profil,“připomínala. Její otec byl za první světové války legionářem a od roku 1936 působil u Hradní stráže prezidentů Masaryka a Beneše, pročež se po roce 1948 stal politickým vězněm. „Na medicínu mě komunisté nepustili. Z gymnázia jsem šla rovnou do továrny na vrtačku,“posteskla si. Prvního července 1960 složila přísahu a na hrách v Římě už nastoupila coby občanka USA. Stejně tak na dalších třech olympiádách.
V Mnichově 1972 se coby čtyřicetiletá dokonce stala vlajkonoškou výpravy USA. První v historii, která se nenarodila ve Spojených státech.
K medaili z Melbourne další nepřidala, jejím nejlepším umístěním bylo šesté místo. Zato manžel Harold sedmkrát vylepšil světový rekord kladivářů. Měli spolu čtyři děti, každé z nich vyniklo v jiném sportu.
Dokonalým happy endem milostná romance neskončila, v roce 1974 se manželé Connollyovi rozvedli. Fikotová žila v kalifornském Culver City, stala se sociální pracovnicí.
Teprve v roce 2006, po půl století, opět navštívila Prahu.
I v důchodu překypovala aktivitou. „Začala jsem v Los Angeles zase chodit do školy, abych dokázala, že lidi po sedmdesátce a s vráskami nejsou staří. Vyučila jsem se na specialistku ve fyzické zdatnosti.“
Až do svých 84. narozenin byla instruktorkou wellness na Kalifornské univerzitě v Irvinu, než se přestěhovala do Nevady, kde se stala trenérkou ve fitness-klubu v Las Vegas.
Manžel Harold zemřel v roce 2010. Přežila jej o čtrnáct let.
„Víte, my jsme byli hrozně zamilovaní,“vyprávěla. „Harold však žil jen atletikou, zatímco já měla spoustu jiných zájmů. Postupně jsme se vzdalovali. Ale zůstali jsme i po rozvodu velkými kamarády.“