Luki, až se uklidníš, tak se vrať! A z Červa vyrostl válečník
Je to rapl a neskrývá to.
Poctivý, nesmlouvavý a někdy až nemilosrdný. Dejte mu úkol, splní ho: zakousne se a trhá.
„Nespočítal bych, kolikrát jsem ho musel vyrazit z tréninku, protože překračoval hranu zdravého soutěžení. Stačilo mu oznámit: Luki, až se uklidníš, tak se vrať!“vzpomíná trenér František Douděra.
A tak se drobný žáček Lukáš Červ smutně odšoural za lajnu, aby rozdýchal brunátné tváře, občas si zabulel, ale vždycky se uklidnil a naběhl zpátky. Kdo ví, jestli jeho nekonečnou energii a touhu po vítězství nevyužije taky fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy.
Jestli bude železný záložník pokračovat ve své jarní plzeňské jízdě, klidně mu premiérová pozvánka přiletět může. Euro začíná už za necelé dva měsíce.
„Nepřekvapilo by mě to. Lukáš možná nenabízí dokonalou techniku, zato vášeň, touha, chtíč a emoce jsou u něj tuplované. Vítězný typ a blázen do fotbalu. My to máme v rodině,“poví trenér Douděra.
Měli bychom asi dovysvětlit, že Douděrovic rodina je plná fotbalových maniaků. Slávista David už v reprezentaci kope (zrovna včera prodloužil smlouvu ve Slavii do léta 2028), Martin hraje druhou ligu za Duklu a Lukáš Červ je jejich bratranec. Celé dětství prožili spolu na hřišti, teď si přejí navzájem.
Červ má formu jako hrom. Minulý týden pomohl vynulovat Fiorentinu ve čtvrtfinále Konferenční ligy a kouč Miroslav Koubek o něm nadšeně prohlásil: „Bylo až famózní, jak vydržel celý zápas zaťatý. Emoce z něj přímo stříkají.“V neděli to samé zopakoval proti Slavii, jen nevydržel až do konce. Střídal pobitý, vyšťavený, v lýtkách ho pálily křeče.
A zítra znovu do boje! Odveta s Fiorentinou se blíží, Plzeň může reálně pomýšlet o semifinále, což český fotbal nezažil bezmála třicet let. S Červem by to vyjít mohlo.
V civilu moodroký sympaťák, na hřišti čert, který jede nadoraz a ještě provokuje. Jako před lety italský buldok Gennaro Gattuso, s nímž ho porovnávají. Když hrál Červ za žáčky Xaverova, lišil se především pozoruhodnou touhou po vítězství. Nechme vyprávět strýčka Douděru: „My to chtěli od všech kluků. Nesouhlasil jsem s poučkami, ať jsou při fotbale hlavně všichni happy, zahrají si na pohodu, vyhrát se nemusí, chválí se vždycky. Ale co tím děti naučíte? Jak v patnácti přepnou, až jim půjde o budoucnost? My hráli neustále o něco, vždycky šlo o výhru, být první. A Luki byl v tom přístupu přeborník. Tolik energie jako on do fotbalu nedával nikdo.“
Což zůstalo dodnes, když už je z 23letého Červa zavedená značka.
Vychovala ho Slavia, za kterou si ovšem jako teenager zahrál jen 15 ligových minut. Za zkušenostmi musel do druholigové Jihlavy, pak do Pardubic a hlavně do Liberce, kde se zařadil mezi užitečné i drsné hochy. Zatímco spoluhráči si ho nemohli vynachválit za hromadu černé práce, soupeři ho vesměs nesnášeli za dotěrnost. I proto si ho vyhlédla Plzeň. Vlastně komu by se Červ nezamlouval, že?
Po středním záložníkovi mocně toužila třeba Sparta, jenže to se nelíbilo Slavii, která na Červa měla předkupní právo. Zaprvé ho nechtěla vidět u úhlavního konkurenta, zadruhé se jí hodilo, že jej může použít coby součást vysněného přestupu brankáře Staňka. Takže se vymyslelo žhavé zákulisní řešení: Červ se zhruba za osm milionů korun vrátil papírově do Slavie a v zimě pak šupem do Plzně za patnáct milionů.
„Pro srdcaře, kterým on je, to byl ideální krok. Plzeň ho posune,“myslí si Douděra a vybaví si desetiletého špunta, který se dokázal zhádat do krve, ale souboj by nevypustil: „Zápasy končil pokopaný, kolikrát dohrával zraněný, ale o střídání si neřekl nikdy. Pak jsem většinou naznačil jeho mámě, která s manželem rozumí čínské medicíně: Ségra, vy umíte zázraky, příští víkend chci mít Lukiho zpátky. Devět kluků z deseti by to nedalo, Lukáš jo. Je to válečník.“
Však i do zítřejší odvety proti Fiorentině vyběhne se zabandážovanou pravou rukou. Na bolest nehledí.