„Kam to čumíš, krávo!“
Malí sportovci slyší spoustu nadávek i povelů, jak zlikvidovat soupeře. Zlepšit to má nová kampaň
SMatěj Nejedlý Alžběta Šimková
undej ho, přece ti nedá gól!“křičí zuřivě na pětiletého syna otec. „Zkur..ný slávisti,“haleká další během fotbalového turnaje dětí na pražském Xaverově. Podobně se chovají rodiče i při jiných zápasech dětských soutěží. Atmosféra kolem hřišť často připomíná derby dospělých, přesvědčila se MF DNES při návštěvě mnoha utkání.
Chování rodičů někdy překvapí i trenéry a rozhodčí, kteří už jsou na ledacos zvyklí. „Není to jen o tom, co rodiče křičí. Zažil jsem jako trenér šestiletých fotbalistů, že rodič od soupeře lákal během hry našeho brankáře na sladké mimo branku, aby nám mohli dát gól,“popisuje bývalý trenér malých fotbalistů Milan.
Rodiče řvou nejen na malé sportovce, ale i na rozhodčí. „Pískám okresní a krajské soutěže. Obecně nejhorší jsou bohužel mládežnické zápasy, a to právě kvůli rodičům. To, že si dospělí borci vynadají mezi sebou, je ještě celkem O. K. Ale poslouchat, jak rodiče řvou: sejmi ho a podobně... no škoda mluvit,“přibližuje ze zkušenosti rozhodčí Michal Šilhánek.
„Mnohdy si rodič myslí, že jeho dítě je nejlepší nebo alespoň musí být. Sport má být hlavně o zábavě, aby to děti bavilo. Ale když pak slyšíte tatínka řvát na pětiletého kluka ‚sundej ho‘, to je drsný,“přibližuje další fotbalový trenér Stanislav.
Podle sportovního psychologa Václava Petráše rodiče podobným chováním svému potomkovi rozhodně nepomáhají. „Je důležité chápat, že rodiče jsou pro své děti vzorem neustále, ať už chtějí, nebo nechtějí. A sprostým pokřikem dávají dítěti jasný příklad toho, jak zvládají vypjaté situace a silné emoce. Ale tenhle typ reakcí je opět zcela kontraproduktivní z hlediska sportovního výkonu,“upozorňuje.
„Někdy může vzniknout naprostý logický paradox, kdy rodič vynervovaně na svého mladého sportovce křičí ‚Hraj více v klidu!‘. Asi si dovedeme představit, jak matoucí situace to pro sportovce je, a jen těžko mu to přidá na pohodě a sebedůvěře,“popisuje Petráš.
Omezit vulgarity
Stát nyní chce ve spolupráci s Národní sportovní agenturou, jednotlivými svazy a Českým olympijským výborem sportovní prostředí kultivovat.
„Chceme se věnovat kultivaci sportovního prostředí, nejen agresivitě na stadionech, ale i vyjadřování fanoušků, aby sport byl rodinná zábava,“přiblížil předseda Národní sportovní agentury Ondřej Šebek.
Podle něj je už nyní nastavena nulová tolerance k agresivitě na stadionech. Chybí ale „apel“, jak se mají sportovní fanoušci vyjadřovat. „Chtěli bychom pracovat na tom, že nebude standardem, aby součástí podpory týmu byla vulgární slova. Aby se sport stal příjemným a kultivovaným místem na návštěvu rodin s dětmi,“zdůraznil.
Vulgarity a agrese na sportovištích se podle Petráše řeší celosvětově. „S dobrou osvětou se dá se situací pohnout,“míní.
Ne vždy jsou k dětem tvrdí jen rodiče, ale i trenéři. Proto nová kampaň směřuje i na ně. „V živé paměti mám dodnes, jak na mne během zápasu křičela trenérka basketbalu ‚Kam to čumíš, ty krávo!‘ A tak to bylo každý zápas. Dlouho jsem to nevydržela a po pár letech skončila,“líčí dnes už dospělá bývalá hráčka Petra.
Prchají i rozhodčí
Od zlepšení prostředí si sportovní agentura slibuje, že to pomůže také udržet rozhodčí. Těch je obecně málo a svazy se tak snaží lákat nové pomocí různých kampaní. Funkce rozhodčího není kvůli atmosféře na zápasech pro každého.
Michal Novák jako rozhodčí basketbalu absolvoval zápasy v Česku i zahraničí, nejhorší to podle něj bylo v těch nejnižších soutěžích, kam chodí minimum diváků. „Jednou byli na zápase jen tři, když se jeden chlap dozvěděl, že vedle něj sedí i moje přítelkyně, celou dobu do ní pak hustil, jak se mnou může chodit, když takhle pískám. Od té doby bohužel na moje zápasy nechodí,“popisuje dnes již bývalý rozhodčí.
Úbytek sudích potvrzuje také fotbalový rozhodčí František, který píská už několik let každý víkend. „Jsem trochu blázen, jen tak něco mě nerozhází. Nejhorší jsou rodiče, kteří si o svých dětech myslí, že z nich bude profesionál, realita ale bývá v 95 procentech jinde. Ti si to pak na nás vylévají. Jednou, když jsem jako asistent mával starší žáky, tak mě rodič při hře chytil zezadu za dres a chtěl mi vysvětlit, jak mám mávat. Museli jsme ho nechat vyvést pořadatelem,“vzpomíná.
Ve fotbale je podle něj u rozhodčích dlouhodobý podstav, který zachraňují hlavně srdcaři. „Jen za poslední rok jsem zažil několik případů, kdy si mladí kluci vyzkoušeli pískání a po pár zápasech skončili. Nechtěli si nechat za pár stovek nadávat,“doplňuje rozhodčí.
Kvůli agresivním rodičům odcházejí i trenéři, upozornila Česká unie sportu. „Ve sportovním prostředí je dlouhodobým a obrovským problémem nedostatek trenérů dětí a mládeže. Neurvalé chování rodičů směrem k nim tuto smutnou realitu ještě zhoršuje,“uvedl předseda unie Miroslav Jansta.
„Je potřeba si uvědomit, že vyškolení trenéři dětí tuto záslužnou činnost vykonávají v drtivé většině případů dobrovolně nebo za minimální prostředky. O víkendu pak často připravují zápasy, turnaje nebo různé soutěže pro děti, kde na ně někdy pořvávají nervózní rodiče. Pro trenéry a samozřejmě také pro rozhodčí je to demotivující a mnohdy může jít o klíčový důvod, proč s touto činností končí,“doplnil.