Osvětimská selekce v režii Facebooku
Snímky obětí síť označila za sexuální návrhy, nahotu, výzvy k násilí a podobně
Pokud jste si někdy lámali hlavu, jak se stalo, že vaše příspěvky na Facebooku byly zablokované, čerstvý trapas této sítě se selekcí obětí holokaustu v Osvětimi napoví, že chyba nemusela být nutně u vás.
Stalo se totiž něco absurdního: Facebook kvůli porušení „komunitních pravidel“odstranil fotku dětí, jež byly v táboře zplynovány. Korunoval to fakt, že snímek byl na facebookové stránce osvětimského muzea. Na stejném účtu byly i další fotky obětí, jež Facebook opatřil výstrahou, protože podle „komunitních pravidel“například propagují šikanu a obtěžování a nahotu, sexuální aktivity dospělých či nenávistné projevy.
Jedná se o tváře obětí z táborového archivu nebo dohledané mnoho let po válce. Jak na nich ti lidé vypadají a že to charakteristice Facebooku vůbec neodpovídá, je vidět na této stránce.
Je tam třeba Češka Ida Müllerová, jež pocházela z Prahy. Tato distingovaná pětašedesátiletá dáma v klobouku dostala osmdesát let po své smrti v plynové komoře výstražný vykřičník, protože fotka nějak vzbudila dojem, že patří do kategorie „sexuální návrhy nebo sexuálně vulgární výrazy“.
Je tam také Harry Ditmar, rovněž z Prahy. Vykřičník dostal za porušení bodu „regulované zboží a služby“v kategorii „násilí a kriminální chování“. Když si bod v pravidlech Facebooku rozkliknete, zjistíte, že se týká mimo jiné zbraní či drog.
A je tam i desetiletá polská holčička s mašlí, Debora Chaja Strassbergová, jejíž snímek obdržel výstrahu kvůli „šikaně a obtěžování“.
Podobenka třiadvacetileté Norky Marie Sachnowitzové dostala výstrahu kvůli tomu, že spadá pod „nahotu a sexuální aktivity dospělých“.
Všechny snímky mají v záhlaví známý vykřičník ve varovném žlutém trojúhelníku, pod tím je informace: Posunuli jsme jeden z vašich příspěvků ve vlákně níž. A dole je vysvětlení: Naše technologie ukázala, že tento příspěvek patří mezi ty, jež nejsou v souladu s pravidly komunity.
Stalo se to jen pár hodin poté, co Osvětimské muzeum fotky na svůj facebookový účet vložilo. Muzeum proti kruté absurditě zacházení se snímky obětí německé továrny na smrt vzrušeně protestovalo s tím, že jde o „algoritmické vymazání z historie“, a mluvčí společnosti Meta se omluvil. Podle něj vše vzniklo tím, že Facebook omylem poslal muzeu oznámení, že příspěvky byly označeny, ačkoliv ve skutečnosti vlastně zcenzurovány nebyly. Ale současně dodal, že hromadná fotka dětí zase „byla obnovena“, čímž z něj tak nějak vypadlo, že s fotografiemi se asi přece jen něco dělo.
Celý ten případ ukázal, že strážci sítí a pravdy nemusí mít vůbec pravdu a že jde o podivnou mašinerii, do jejíchž střev není vůbec vidět. Přitom třeba Facebook nijak nezaostává za televizemi v možnosti ovlivňovat informovanost obyvatel.
Potíž je, že tento případ ukazuje, že systém je tak nepřehledný, až ječasto orwellovský.
Vymetání prachu na Facebooku obvykle probíhá tak, že na nepřípustný obsah upozorňují uživatelé nebo umělá inteligence, pak je na lidech z Facebooku, aby rozhodli, zda to tak je. Stránka této sítě uvádí, že po světě pro ni tohle dělá asi patnáct tisíc lidí. Někdo jim říká cenzoři, někdo by řekl strážci nebo hlídači, eurokomisařka Věra Jourová o nich mluví jako o hrdinech digitálního věku, Facebook jim říká moderátoři. V podstatě provádějí to, čemu se nyní módně říká fact-checking, ověření faktů. To je činnost, která se tváří, že má vrozenou neutralitu, i když praxe bývá jiná, protože to prostě není matematika.
Většinu moderování Facebook outsourcuje, často spolupracuje s neziskovými a aktivistickými organizacemi, za něž pracují lidé na částečný úvazek, nikoliv výjimečně i studenti. V Německu pro Facebook třeba dělá aktivistická skupina Correctiv, která je pro své ideologicky předpojaté nálepkování občas u soudu.
Před pěti lety vyšel v americkém technologickém časopisu The Verge obsáhlý článek o tom, jak to chodilo v hlavním středisku moderátorů Facebooku, které sídlilo v Arizoně. Ukázalo se, že lidé byli přetížení. Na každou položku měli asi 30 vteřin a položek měli asi čtyři sta denně. Lidé byli také zmateni, jak se vyvíjela pravidla toho, co je zrovna pravda. Například prohlášení „nenávidím všechny muže“spadalo pod nepřípustný obsah, protože vyjadřuje nenávist vůči rase či pohlaví, ale prohlášení „právě jsem se rozešla s přítelem a nenávidím všechny muže“bylo v pořádku, protože bylo správné zohlednit citové pohnutí.
Paradoxně nevadil výrok „autisté by měli být sterilizováni“, zatímco slova „muži by měli být sterilizováni“ dostala stopku, protože autisté nejsou ani rasa, ani pohlaví, a ty se chrání.
Podobně tehdy bylo možné napsat „můj oblíbený negr“, protože to mělo „výslovně pozitivní obsah“, přestože jinak bylo „slovo na čtyři“tabu.
Z článku vyplývá, že moderátoři kouřili o pauzách marihuanu, ale to je jen perlička. To hlavní je, že některým moderátorům, kteří by měli být neotřesitelnými informačními bohy, vymyly informace mozky, takže začali věřit věcem, jež měli umravňovat. Včetně toho, že Země je placatá a za 11. zářím nebyl terorismus, ale americká vláda.
To ale naznačuje něco důležitého. Jestliže mladá generace bez kontextu daného znalostmi, zkušenostmi a životním rozhledem může uvěřit nesmyslům, stejně snadno může uvěřit i těm informacím, jež byly prohlášeny za jediné správné, přestože správné nejsou.
O tom, jak je kontext důležitý, vyprávěl pro iDNES.cz v roce 2018 politický marketér Jakub Horák, který prošel moderátorským školením Facebooku v Irsku. V té době příspěvky na českém Facebooku – radši si teď sedněte – mazal tým v Jižní Africe. Protože tam neznali kontext a vůbec nerozuměli, oč v Česku jde, mazali tehdy facebookový profil brněnské skupiny Slušní lidé ne proto, jaká byla, ale proto, že „šířil pornografii“. Kterou ovšem nešířil. Slušní lidé tehdy jen postovali video z divadelní hry, kde nahá žena tahala českou vlajku z přirození, proti čemuž protestovali. Ale v JAR nikdo netušil, oč jde, takže to viděli tak, že Slušní lidé šíří porno.
Takže se nedivte, že teď někdo viděl „sexuální aktivity dospělých“u fotek obětí holokaustu.